ÚV záření patří ke krátkovlnné oblasti slunečního spektra je velmi bohaté na energii. Není viditelné, přesto může nechráněným očím velmi škodit.
U moře nebo na horách při zimních sportech, kdy dochází k velkému rozptylu slunečního světla, může dojít k podráždění očí velmi rychle a vliv tohoto intenzivního slunečního světla může způsobit zánět spojivek.
Dlouhodobé působení ÚV záření může vést také k zákalům rohovky, případně šedému zákalu, v nejhorších případech k nevratnému poškození sítnice, jinými slovy k velmi vážnému trvalému poškození zraku.
Sluneční záření o vlnové délce 0 až 400 nm je velmi škodlivé a je proto nutné, aby sluneční brýlové čočky tuto krátkovlnnou část spektra nepropouštěly. Sluneční brýle, které takovou ochranu nabízejí jsou opatřeny etiketou s nápisem UV 400.
Rozdělení UV záření
Neviditelné a částečně škodlivé UV záření je rozděleno do 3 kategorií : UVC, UVB, UVA.
UVC záření má vlnové délky od 100 do 280 nm. Díky ozónové vrstvě proniká k zemskému povrchu jen omezené množství. Je tedy absorbováno atmosférou a všemi dostupnými brýlovými čočkami.
UVB záření má vlnové délky od 280 do 315 nm, způsobuje např. sluneční úpal. Je absorbováno rohovkou čočkou a především plastovými brýlovými čočkami.
UVA záření má vlnové délky od 315 do 380 nm,je škodlivé jen při dlouhodobém a intenzivním působení. Pro tento rozsah mají silikátové brýlové čočky zvýšenou prostupnost. U plastových čoček se dá speciální povrchovou úpravou tato propustnost odstranit.
Pouze ta část energie ze záření, která je absorbována, může tkáň změnit nebo poškodit.
Rohovka absorbuje UVC a UVB s maximem 270 nm. Čočka absorbuje UVB mezi 295- 315 nm, s věkem absorpce stoupá a zahrnuje UVA a dokonce viditelné světlo. Ani UVC, ani UVB se za normálních okolností nedostane až k sítnici a pouze méně než 1% může být sítnicí absorbováno.
Sluneční záření pro úplnost informace obsahuje samozřejmě také viditelní světlo (380 -760nm) a dlouhovlnné infračervené tepelné záření (760-3200nm)
